KDYŽ ZACHRÁNÍTE MALIČKÝ ŽIVOT...

Je to zhruba rok, co má naše rodina o jednoho člena víc... Přišel k nám sám, maličký a ztracený. Byl konec února, sedm hodin večer, venku bylo kolem nuly a pršelo. Otevřela jsem vstupní dveře a málem jsem na něj šlápla. Naštěstí utekl - zapištěla jsem v domění, že je to myš nebo krysa!





Ale to už jsem viděla ty dva malé černé lesklé korálky, jak na mě hledí zpod listu na našem dvoře. Byl maličký a nebál se. Musela mu být zima. Sedla jsem si pomalu do dřepu a natáhla k němu pomalu ruku otevřenou dlaní vzůru. Chvíli se na mě díval a pak přišel blíž a nechal se chytit...


 Jak se tam dostal? Někdo ho vyhodil? Nebo utekl? V naší ulici "Na Kocourkách", kde číhá kočka za každým rohem byl zázrak, že vůbec přežil. Nejsem zvířecí typ, nikdy jsem netoužila mít doma chlupaté přátele, ale copak tam takového drobečka můžu nechat? Venku v zimě, dešti a kočkám na pospas? Kdo by měl to srdce... A od té doby u nás bydlí. Nejprve byl v provizorní plastové bedně a za pár dní, kdy už bylo jasné, že u nás zůstane, jsme mu pořídili klec.


Je to mazel a děti ho mají rádi, hlavně naše maličká. Někdy se zkrátka věci dějí bez našeho přičinění. Určitě to tak mělo být a není náhoda, že tenhle prcek "zaklepal" právě na naše dveře. Ano, mohla jsem ho tam nechat a jít dál... Ale on přišel s posláním. Se zkouškou. Jestli máme oči a srdce otevřené...


Ale aby to nebylo tak dojemné a jak to tak v životě zkrátka bývá - každý dobrý skutek, má být po zásluze potrestán, že? V den, kdy jsem ho našla jsem byla na cestě do Mateřského centra na večerní koordinační schůzku. Sama bez dětí. Skočím do autobusu, s mamkou na telefonu, líčím jí, jak k nám přišel Křeček, ptám se, co s ním mám dělat, co mu mám koupit, když v tom mi klepe na rameno revizor...




 Jistě že jízdenku nemám, protože jsem bez dětí, takže si musím koupit SMS-jízdenku a s telefonem u ucha a Křečkem v hlavě jsem na to zapomněla! Ne, ani tahle dojemná historka pána neobměkčila, takže nás náš nový miláček stál 800,- Kč. Life is life...


Jaké mazlíčky máte doma vy? Máte kočičky a pejsky z útulků? Nebo zachraňujete uletělé papoušky? No upřímně - kdyby se nám po dvoře plazil had, tak bych si ho asi doma nenechala!

Míša


Komentáře

  1. My máme také křečka. Máme malého syna a chtěli jsme mu už pořídit nějaké zvíře a křeček nám přišel jako dobrá volba, protože je akční a nenáročný. Má velkou klec , ve které pořád běhá a syna baví ho pozorovat, tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to nadšení vydrží :-D .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkujeme za váš komentář :)