DOMÁCÍ POKUSY S LEDEM, SNĚHEM A VODU

Když jsou děti nemocné a musí být doma, je to pro ně pěkná otrava. A pak i pro vás. Znáte to - první dva dny je jim zlé, spí, kontrolujete teplotu, dáváte léky, zpíváte po sto miliontý "Slunce šlo spát...", hladíte je, čtete a čekáte... Ale pak se jim jako kouzelným proutkem uleví a v posteli je nejde udržet ani za nic. A to vás čeká ještě celý týden klidového režimu. Ale nebojte, přežijete to!


Vyzkoušet můžete třeba některý z našich pokusů. Ale než se do nich pustíme, chci vám říct, jak to u nás funguje...

Nemáme osnovy a nejsme v hodině chemie, 
na prvním místě je: užít si to!
 
Dětem většinou nabídnu, jestli chtějí dělat nějaký pokus, nebo si starší syn sám najde v knížkách, co by chtěl vyzkoušet. Nachystáme si vše potřebné, řekneme si, o co jde a děti začnou zkoušet a testovat. Když je to baví, většinou pokračujeme a improvizujeme s materiály, které máme, takže se od pokusu s ledem dostaneme třeba k zapouštění barev do soli... Ale proč ne? 
Takže klidně dělejte to, co vás baví, co máte rádi a nechte se společně unést na vlaně zábavy, pozorování a zkoušení, co se stane, KDYŽ...

ROZPOUŠTÍME SNÍH

První pokus je ve své podstatě velice jednoduchý a děti nezabaví na příliš dlouho, ale rozhodně je zajímavý a stojí za vyzkoušení! Starší děti už pravděpodobně vědí, jak asi spolu souvisí voda, sníh a led, ale pro maličké to můžete podat třeba jako "čáry máry fuk kouzlo".
Do průhledné nádoby jsme nabrali sníh, docela jsem ho tam udusala, aby se vešlo co nejvíc. Označili jsme si fixou, kam až sníh sahal a v kolik hodin jsme ho přinesli domů. A potom jsme tipovali, kolik vody zbyde po roztátí z plné sklenice sněhu. Děti tušily, že to bude míň, než je sněhu - syn hádal polovinu, dcerka třičtvrtě (ale pro tu to mělo ještě spíš ten "čáry máry" efekt). Každy si svůj odhad označil barevnou fixou.
Taky jsem si povídali o tom, jak dlouho to asi bude sněhu trvat, než roztaje... Ale protože čas je pro děti hodně abstraktní, hádali jsme třeba, že to stihne do oběda. 


Výsledek nás všechny docela překvapil. Při pokojové teplotě (na jídelním stole) tála sklenice sněhu zhruba tři hodiny. A moc vody z něho opravdu nezylo. Vyzkoušejte! Pokus můžete podat také jako demonstraci toho, že by děti nemusely sníh venku na chodníku ochutnávat - ve vodě je krásně vidět, co všechno se ve sněhu ukrývalo (a to jsm se nažila nabrat čistý...).
A v pokusu jsme pokračovali povídáním o koloběhu vody na Zemi. Když sníh roztaje, odteče do potůčků, řek, moří a oceánů... Tam se díky teplému vzduchu vypaří na oblohu, putuje a nad pevninou z něj vzniknou mraky, ze kterých časem znovu prší nebo sněží. Na sklenici s vodou jsme natáhli potravinářskou fólii (napevno, aby vodní pára nemohla unikat) a dali přes noc na topení. Ráno nám ve sklenici pršelo!


NENÍ LED JAKO LED

S ledem si můžete doma hrát nekonečně mnoho způsoby. A děti to opravdu baví! Můžete vyrobit ledové ozdoby, jak jsem psala v článku o zimních aktivitách venku, můžete zachraňovat zvířátka jako v době ledové (postup ZDE), dát dětem led do vany, můžete s ním malovat, můžete si vyrobit domácí zmrzlinu a spoustu dalšího.
Já jsem tentokrát chtěla vyzkoušet něco trochu jiného a zamrazila jsem jedlou sodu. Dala jsem přibližně 1:1 sodu a vodu (tedy půl na půl) a trošku barviva pro efekt. Dobře rozmíchat a šup do mrazáku. Mně se soda nerozpustila úplně, ale nevadilo to.


Druhý den děti dostaly do skleničky trošku octa a kapátko. Do hlubokého talíře jsem dala každému tři kostky ledu.


Tentokrát jsem jim neřekla dopředu nic - jednak jsem sama nevěděla, jestli se pokus povede, a taky jsem jim chtěla dopřát to překvapení! Víte, co se stane, když nalijete na jedlou sodu ocet???


Omluvte prosím špatnou kvalitu videa, pro větší ostrost si pokus vyzkoušejte doma s dětmi ;)

Pokus se podařil, jedlé sody bylo tak akorát, takže pěkně pěnila. Zároveň jsme pozorovali, jak ledy mění tvar podle toho, kam se ocet kape - v přírodě takhle probíhá vodní eroze (voda naráží na stejné místo tisíce let a vykotlá díru do tvrdé skály). Zároveň je to ukázka toho, co se nám může dít v břiše, když sníme hodně zásaditého a zapijeme to kyselým džusem.
Dcerku kapat moc nebavilo, dávala málo octa a nepěnilo jí to, takže se rozhodla udělat tomu krátký proces a nalila ocet do talíře celý najednou. To bylo pobubláníčko!

Když se vše rozpustilo bylo nám líto tu oranžovou vodu vylít, tak jsem s ní zkusili malovat.


Barva ale nebyla dost sytá. Napadlo mě ji na papíře posolit a opravdu sůl k sobě začala natahovat barvu a vznikaly "mapy". Přidali jsme tedy ještě kapičky výrazné tuše, abychom to lépe viděli. Vznikly krásné barevné skvrny, představovali jsme si, že to jsou korálové útesy pod mořskou hladinou a co všechno tam žije... A to byl konec pokusu, protože jsme museli listovat encyklopediemi a googlit "korálové útesy".


(Tip - pro zapouštění barev je potřeba hodně mokrý podklad, klidně loužičky na papíře, uvidíte, jak barvička "jede". Pokud použijete sůl, sáhněte po hrubozrnné, vytvoří vám krásný podmořský korálový svět.)

LEDOVÁ VS. HORKÁ VODA

Povídali jsme si o zimě a teple (jak jinak, když je venku -12 °C a nemocné děti jsou zklamané, že tam nemůžou...). A tak nás napadlo vyzkoušet si, co zima a teplo dělají s vodou - protože nějak podobně to bude pravděpodobně i s naším tělem.

Nalila jsem do jedné misky ledovou vodu z kohoutku a dala ji ještě na chvíli do mrazáku pro větší rozdíl. Do druhé misky jsem dala převařenou vodu a nechala ji trošku vychladnout - nerada bych místo pokusu jela na pohotovost s popáleninami. Po chvíli jsme měli na pohled dvě stejné misky s vodou. Děti hádaly, čím se voda liší - hned do ní oba strčily prsty.  K tomu jsme namíchali červenou a zelenou barvu (použila jsem syté anylinové vodovky) a každý dostal kapátko.


Měli za úkol kapat opatrně jednotlivé kapky barvy nejprve do ledové a potom i do teplé vody. Špatně se to fotilo, ale barva va studené vodě dělala krásné pravidelné kroužky (jako když vyfukujete obláčky dýmu), zatímco v teplé se okamžitě rozptýlila.
I když jsme potom nakapali obě barvy do obou misek, tak ve studené se barvy nespojily. Zůstaly vedle sebe ležet jako ve vzduchoprázdnu, jako by v ledové vodě téměř okamžitě zamrzly. S klasající teplotou se totiž snižuje i rychlost pohybu molekul vody, zpomalují se, zpomalují a zelené s červenými už nemají sílu k sobě doputovat. Kdybychom pokus v téhle fázi dali za okno, pohyb by se dál zpomaloval, až by se úplně zastavil a barvy by v téhle podobě zamrzly.


Na rozdíl od toho v teplé vodě se barvy promíchaly téměř okamžitě. V téhle misce už není poznat, co je červená a co je zelená.
 

Děti si pak chvíli hrály s kapátky a pozorovaly barevné kroužky. Nakonec nalily barvy do misek a zkusili jsme ten samý pokus ještě s cukrem. Do každé misky jsme dali dvě lžičky cukru a trošku zamíchali. Teplotní rozdíl se už se trošku snížil, ale ještě pořád byl dost patrný. V teplé vodě (teď už červené) se cukr rozpustil za chvilku, ve studené (zelené) mu to trvalo asi 10 minut a ještě jsme mu pomáhali mícháním, abychom pohyb částic urychlili.


Pak jsem děti nechala, ať pozorují a zkoumají samy. Dlouho je bavilo jen přenášet vodu kapátkem do skleničky a zpátky do misky. Skvělý trénik pro malé prstíčky. Pak se rozhodly zkoumat, co plave a co ne - použili papír, kancelářské sponky a fazolky, se kterými si chvíli před tím hrály. Navrhla jsem jim, ať zkusí ponořené věci vytáhnout magnetem, jestli bude fungovat i pod vodou. Fungoval! Ale kupodivu zvenku přes sklo sponky nepřitahoval... Myslela jsem, že bude, ale ani se nehnuly. Asi neměl takovou sílu. Fazolky (které nešly vyndat magnetem, ó jaký objev pro dvouletou holčičku!), vyndavali lžičkou a to vůbec nebylo jednoduché, vyzkoušejte si to.


 Na závěr K donesl kapesník - prý chce zkusit, jestli se ta voda přenese pomocí kapesníku z misky do skleničky. Kdysi dávno jsme to zkoušeli, ale to si nemůže pamatovat - možná to někde viděl v pokusech, které sleduje na počítači. No super, vyzkoušel si to a podívejte:


Až budete pokusy zkoušet doma, buďte otevření všem možnostem. Nechte se vést dětmi, vy víte nejlíp, co je v tuhle chvíli zajímá a co jsou schopné pochopit. Rozvíjejte své experimenty, dokud to děti baví - přidávejte materiál, barvy, malujte, hrajte si... Můžete si celý pokus klidně odnést do vany a zkusit, co se stane, když přidáte jar a fouknete brčkem... ;) Hrajte si a užijte si to!

Hezký den

Míša


Komentáře

  1. Anonymní22.1.17

    Díky za super tip na sodu a ocet. Hned zítra dám vše zamrazit. Akorát jsme totiž nemocní...

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní23.1.17

    Dobrý den, paní Míšo! Mohla byste mi prozradit, jak se jmenuje ta "kniha pokusů", ze které čerpáte?
    Děkuji za odpověď.
    Míša z Brna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaa, no jo, to jsem zapomněla :) Je to "Svět kolem nás: Věda" z nakladatelství Universum. Doplním to do textu, díky!

      Vymazat

Okomentovat

Děkujeme za váš komentář :)