CO SE STANE, KDYŽ NECHÁME DĚTI BÝT

Včera jsme vytáhli náš "výtvarnický stolek" na dvůr. Původně si děti chtěly nakreslit jen puzzle, které dostaly prázdné, a venku bylo tak hezky... Nakonec malovaly asi hodinu a vzniklo z toho několik obrazů a také několik technik. Nechala jsem je být, jen jsem přihlížela a fotila... (a mačkala temperky).





Pustili se do toho oba opravdu s vervou, prázdná puzzle jsme měli doma už nějakou dobu a nevěděli, co na ně namalovat, tak teď došlo na abstrakci. Puzzle se dají sehnat běžně v papírnictví, nebo supermarketech.



Vybarvením skládačky to ale nekončilo. Děti si vzaly čisté papíry a pustily se samy do experimentování. Nemluvím jim do výběru barev, ani do techniky a způsobu malby.


Došlo i na pokusy obouruč...


A následné vymývání barvy mokrým ubrouskem... (Mimichodem udělalo to moc zajímavý efekt!)


Starší syn se pustil do velkoformátové malby a vytvořil tři A3 obrazy, každý v jiné barevné kombinaci.


 A když ještě neměli dost, přinesli si kamínky. Vytvářeli zajímavé kompozice...


Barvili je...

 A zkoušeli je otiskovat.


 Ze vší té svobody a zápalu pro tvorbu si K - který v životě nesáhl na prstové barvy, protože by se ušpinil! -  sám natřel celou dlaň, otiskoval ji na papír a hledal v otiscích obrázky - zelená vypadala jako slon.




Svoboda výtvarného projevu - jako každá jiná svoboda - uvolní zábrany. Děti začnou tvořit promyšleně, zkoumají materiál, z vlastního rozhodnutí dělají věci, do kterých by se jim za jiných okolností nechtělo. Důležitost samostatného nerušeného poznávání zde hraje velikou roli. Zbavuje strachu, obav, nechuti a zůstává jen široký otevřený obzor nekonečných možností vlastní fantazie...


Míša




Komentáře