PANÍ UČITELKY, NEPŘEDKRESLUJTE DĚTEM OBRÁZKY

Miluju dětské obrázky. Doma malujeme skoro každý den. Používáme různé techniky, různé materiály, zkoušíme abstrakci i velice konkrétní věci. Skrze umění poznáváme svět i sami sebe. Dětská kresba je tou nejupřímnější výpovědí o dětské duši. Dokud nepřijde někdo dospělý a neřekne: "Takže takhle nějak by to mělo/mohlo vypadat..."




Zadání ve školce znělo nejspíš "Blíží se den matek, namalujeme maminku". Už když jsem ten obrázek viděla na nástěnce, zdál se mi nějaký divný... Nejen proto, že šaty s kabelkou skoro vůbec nenosím, ale hlavně! Moje pětileté dítě takhle lidské postavy nikdy nekreslí! Podívám se po ostatních obrázkách a několik z nich si je velice nápadně podobných...
"To jsem já?" ptám se. 
"Jo, to jsme měli nakreslit," odpovídá ledabyle syn a visí při tom na zábradlí cestou do šatny. 
"Mám pěkný šaty," nedám se odbýt. 
"Hm." 
"Jak tě to napadlo nakreslit mi takový šaty?" 
"Paní učitelka nám to ukázala, jak to máme nakreslit," odtuší, když trénuje skok ze třetího schodu. Povedlo se. 
"Aha."

Paní učitelky, jistě to myslíte dobře.  
Asi chcete dětem pomoct. Nebo možná chcete, aby se maminky poznaly. Nebo aby byly všechny obrázky pěkné. Jo, to jo, jsou pěkné. Všechny jsou stejně pěkné... Ale jinak pro mě takový obrázek nemá vůbec žádnou hodnotu. Nesmíte se na mě zlobit, ale kresba nevypovídá nic o vztahu dítěte k matce a vlastně ani o jeho schopnosti kreslit, nebo o jeho představivosti. Ano, možná se naučil, jak se dají nakreslit dámské šaty. Ale pokud bylo tohle cílem, tak zvolený způsob výuky je velmi nešťastný... Je tolik možností vidění světa, tolik dětských očí a tolik maminek, každá je jiná a každá je pro své dítě jedinečná. Když jste předevčírem kreslili uhlíkem portréty maminek podle přinesené fotografie, byly všechny výtvory prostě překrásné! Proč? Protože v nich bylo dětské srdce.

Daleko větší význam pro mě mají obrázky, které děti kreslí z vlastního zájmu. Můj syn miluje abstrakci - postavy a konkrétní věci kreslí málokdy, většinou jen na popud zvenčí. No a co? Nebojím se, jednou se k tomu dostane. A nebo taky ne. Většina moderního umění 20. století je postavena na abstrakci. Tohle je to, co ho baví. To, v čem poznává a objevuje svět, jeho fantazie. Každý obrázek má svůj příběh a své téma. Pro někoho možná čmáranice, pro mě důležitý krok na cestě za vlastní imaginací.


A ani ve chvíli, kdy dojde na konkrténí kresby - nepředkresluji! 
Nejlepší je skutečný model, nebo fotografie předmětu, který chce dítě kreslit. Ale vystačíte i s knížkou šikovného ilustrátora.  Zkoušeli jsme nedávno novou techniku zapouštění barev na plátno. Moc se nám to nepovedlo, mělo to být duhové s jasnými barvami, ale nějak se nám to slilo dohromady. Přemýšleli jsme společně, co s tím udělat. 
"To je škoda, že to je takový tmavý," povídám. "Mohli bychom na to ještě něco přikreslit, co by to mohlo být? Napadá tě něco?" a otáčím plátnem ze strany na stranu. 
"Já bych řekl, že to je pod mořem, hodně hluboko, víš, tam co už je tma, jenom tam trochu svítí občas sluníčko." 
"No jo, to by šlo, tak tam nakreslíš rybky?" 
"No tam už ryby nežijou, to je moc hluboko." 
"Jo? A co tam teda je?" 
"Možná tam žijou olihně a takový ty ryby s velkýma zubama." 
"Tak jo, tak tam nakresli oliheň." 
"Ale já nevím, jak se kreslí oliheň." 
"Tak najdem tu knížku? Podle toho bys to mohl zkusit." 




A povedlo se. Oliheň v hlubině mu visí nad postelí a je na ni po právu pyšný! Dokázal to sám.

Předkreslenými obrázky, nenaučíme děti vidět svět svýma očima. Nenaučíme je pozorovat a všímat si důležitých detailů. Nenaučíme je zpracovávat vjemy a přenášet je do vlastního díla. Nenaučíme je o věcech přemýšlet! A to by byla velká škoda.

Míša


13 komentářů:

  1. Úžasný článek!!!

    Když jsem na praxi s dětmi ve druhé třídě kreslila ,, duhu" ze studených barev, které si musely namíchat, ani jsem nečekala jak je to bude bavit. Hlavně!! Na tabuli měli žáci pouze vzor, jak to to plus mínus může vypadat, ale měli volnou ruku. Výsledek byl nepospatelný. Děti štastné, špinavé až za ušima a výkresy originální kus od kusu :)
    Katy

    OdpovědětVymazat
  2. Katy, děkuju za komentář! :) Věřím každé slovo, pro malé děti je abstrakce, míchání barev a patlání se daleko zábavnější a podle mého i přínosnější :D

    OdpovědětVymazat
  3. To rozhodně. Dle mého už u nás v ČR delší dobou se snaží prorazit nový styl učení, tedy nechat dítě kreslit tak jak umí a chce. Přesto se stále najdou tací, kteří s tím nesouhlasí a pracoavt s dětmi tímto způsobem nebudou. Škoda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně škoda! Asi to má víc příčin, možná tlak ze strany nadřízených, možná i ze strany rodičů... Asi to chce čas, ale jsme na dobré cestě, myslím :)

      Vymazat
  4. Opravdu trefný článek! Sama učím v první třídě a zpočátku bylo velmi těžké děti přimět, aby kreslily/malovaly podle sebe. Asi znaly od paní učitelek ve školce to předkreslování nebo alespoň hodně konkrétní zadání. Když jsme brali pohádky a já zadala "nakresli draka", tak začaly lítat otázky "A kolik má mít hlav? Má mít křídla? A může být zelený? Má letět nebo stát? Má chrlit oheň?" Na to jsem jen odpověděla "Prostě nakresli draka, jakéhokoli draka chceš." Vyšla nám naprosto úžasná díla! Včetně černého obrázku, na kterém byly desítky očí - přeci drak, který má hodně hlav a schovává se v tmavé jeskyni :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ten poslední příklad je úžasnej! :D Děti mají takovou fantazii a někdy se dospělák musí zeptat, než mu věci "docvaknou". Protože my už si jedeme v našich kolejích a stereotypech - bohužel :)

      Vymazat
  5. Je to moc krásně napsané. Já taky dětem ve své třídě v MŠ nic nepředkresluji a ani bych to neděala, chci aby to co děti nakreslí a nebo vytvoří bylo jejich díla. Aby to bylo přesně tak jak si to oni sami představují. Zatím jsem se setkala s kladnými ohlasy od rodičů.

    OdpovědětVymazat
  6. Bohuzel znam i opacne pripady a jeden se stal i me. Ve skolce jsem mela chlapecka, ktery odmital kreslit i malovat nebo vubec cokoliv tvorit. Nakonec jsem zjistila, ze toto zpusobuje maminka recmi jako: "podivej jak Pepicek hezky maluje a ty to mas tak osklive. Tady si to pretahl, takova barva se tu nehodi, atd." Trvalo nekolik mesicu nez se mi to povedlo napravit. Nejen pani ucitelky, ale i matky delaji tyto chyby...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je bohužel pravda. To je téma na samostatný článek... Děkuju. M.

      Vymazat
  7. Nepředkreslujeme, neházejte učitelky do jednoho pytle :) A pod článek se podepisuji :) Jak říká pan docent Š. z katedry výtvarky: "Když se chci pozvracet, koupím si Méďu Pusíka." Ano, reálná předloha nebo fotka je nejlepší vzor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, to určitě ne, nechci házet do jednoho pytle, vím, že jsou učitelky, které to nedělají a někdy i ty, které to dělají to vlastně myslí dobře... Děkuju za komentář, Magdi :)

      Vymazat
  8. myslela jste to dobre, krasne napsany clanek ... souhlasim ve vsem ... jsem ucitelka a pamatuji si, ze jsem si kolikrat pri sledovani vyvoje kresby u dcery vzpomnela na jednotlive stupne a rikala si: a jak tedy zacne kreslit ty hlavonozce? .. ale nechala ji a ona k tomu fakt nejak sama dosla .. a pak byly tluste ruce a pak detaily ... uzasne! nebo kdyz za mnou prijde a lici neuveritelne detaily sve kresby .. miluju to!

    OdpovědětVymazat
  9. Ano, ano, ano! Děti jsou nejlepší malíři:-) Jako asistentku pedagoga mě celkem udivovalo, když jedna paní učitelka dětem (na prvním stupni) vysvětlila, co mají malovat, a potom jim na interaktivku promítla hotové obrázky jiných dětí. No, sama si budu muset dávat asi velký pozor, abych našemu malému nevědomky nepředkreslovala! :)

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za váš komentář :)