Tihle dva jsou moji. Miluju je! Brzy k nim přibude třetí a už teď vím, že ho budu milovat úplně stejně. Mateřské srdce je totiž nafukovací. Děti se o lásku nemusí dělit - pro každého je jí dost. Znovu a znovu s každým dalším miminkem jako by se otevíralo srdce nové, čerstvé, nikdy nezklamané, něžně milující...



Miluju je a budu s nimi v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, dokud o to sami budou stát. Na tenhle slib jsem nepotřebovala žádný papír, ani kroužek na prstě - a přesto (nebo možná právě proto) je pevnější a silnější, než všechny ostatní sliby světa. Jsou moji. Rostli pod mým srdcem a navždy v něm budou...

... bohužel některá mateřská srdce ztratila lásku... 
... bohužel některá mateřská srdce ztratila sílu...
... bohužel některá mateřská srdce dítě nechtěla... 
... a přesto ho porodila. 

 Dala mu život, ale nedala mu náruč.

 Nesoudím... Nevím... Ale každého takového miminka je mi nesmírně líto. Je mi líto, že si jeho dušička vybrala špatně. Je mi líto, že ještě neví nic o světě a už mu berou šanci na štěstí. Nechají ho samotné. Bojuj, broučku, dáme ti najíst a čistou plínu, zbytek je na tobě. Co na tom, že je ti jen pár dní. Však ty přestaneš plakat a pak bude všechno v pořádku...

Opravdu?


Nemyslím si...

Proč?

... protože dítě za to nemůže...
... protože dítě je bezbranné...
... protože my tu nejsme od toho, abychom ho soudili...
... protože každé dítě si zaslouží být milované...
... protože my mu můžeme pomoct...


... protože miminka o samotě pláčou... Nejvíc pláčou v noci. Ale dokud pláčou, ještě věří, že mají naději. Že někdo přijde a přivine je na své srdce. Pohoupe, pohladí a zazpívá. Protože miminka se o samotě bojí. A strach napřebije plné bříško, ani suchá plenka...
Když děti plakat přestanou, ztratily víru v dobrotu světa. A jak se mají chovat ke světu, který jim nepomohl, když ho nejvíc potřebovaly??? Ke světu, který nepřišel, když ho volaly? Ke světu, který se brodí po prsa v papírech, vyhláškách a soudních nařízeních, místo aby přišel pochovat jedno malé miminko?!


A přitom by stačilo málo... Aby úředníci zvedli telefon. Aby se domluvili. Aby dali dítěti šanci na lepší start do života. Aby se řídili srdcem a jednali v nejlepším zájmu dítěte...

Pěstouni na přechodnou dobu u nás fungují (a nefungují) už nějakou dobu. Tyto ženy jsou připravené okamžitě se děťátka ujmout. Kdykoliv. Dát mu ze dne na den nejen lahev a plínu, ale i svou vlastní postel, svůj spánek, část svého života a budou za něj bojovat, aby se dostalo do adoptivní rodiny, kde bude vyrůstat v lásce.


... protože z rodiny doletí dál!
... protože si zaslouží dobrý start!

Ano i takové děti mohou mít v životě problémy, adopce ani pěstouni neumí zázraky. Ale co je lepší? Strávit dětství v rodině nebo v děcáku?


Míša


Pokud vás problematika dětí v ústavech zajímá a chtěli byste pomoci, více informací najdete třeba na těchto odkazech:
http://dobrystart.cz/
http://www.dobrarodina.cz/
https://www.rpp.cz/
http://www.vterinapote.cz/

Od pondělka běží na facebookové stránce CUT blogu.cz soutěž o náš výrobek z plotru Cameo Silhouette. Jak už jste si jistě všimli, poslední dobou jsme řezali hodně - a dneska vám ukážu, co jsme si vyrobili a o co vlastně můžete soutěžit!






Když jsem se s plotrem seznamovala, tak jsem zkoušela řezat papír, abych se naučila různá nastavení a možnosti práce v počítačovém programu Silhouette Studio - ten je ke stažení úplně zdarma, tak kdyby vás koupě plotru lákala, můžete se zatím naučit připravit si obrázky k řezu.

Jako první jsem vyřezala dětské škrabošky, které jsme pak využili v mateřském centru.


A potom dekorace do oken - dešťové kapky a motýlky. S výřezy si můžete hrát jen tak, skládat, lepit, nebo je zavěsit na šňůrku jako duhovou dekoraci. Co jsme vyrobili my najdete v TOMHLE jarním článku.


A pak jsem se pustila do textilu. Prý každý, kdo má plotr zdobí trika a řeže hlavně nažehlovačky. Tak u mě to zatím platí, i když využití by se jistě našlo daleko víc! Jak jsem přenášela obrázek medvídka s pomocí plotru a textilní barvy si můžete přečíst ZDE.


A stejným způsobem jsme pak přenesli také obrázek balonu, který už je dozdobený také zbytky holografických nažehlovaček. Někteří z vás mi psali, proč si to děti nenakreslily na tričko rovnou - věřte i takové pokusy byly. Kreslíme na všechno, co se dá, ale přece jenom tak povedený obrázek je jeden z mnoha a zrovna byl na papíře...


Dětské obrázky mě baví a tohle mi přijde jako milý způsob, jak je uchovat ne jen na papíře, takže babičky, těšte se na Vánoce! D už má i svůj polštářek se želvou - ta je tak skvělá, že si ji asi udělám i na své těhotenské břicho :) Želva už je přenesená pomocí nažehlovčky a musím říct, že je to daleko jednodušší, než můj předchozí způsob.


A můj nejnovější výtvor jsou tyhle mimi nožičky na mém "fotícím" tričku. Každý měsíc budou zvěčněné na zvětšujícím se břichu...


* * * SOUTĚŽ * * *

A konečně k tomu co a jak si můžete až do neděle vysoutěžit. Hrát budeme o dětskou hračku vyrobenou podle předlohy našeho Kristiána. Robot se vším všudy vymazlený do všech detailů, vyřezaný z duhové holografické nažehlovačky v kombinaci s bílou - POZOR - ve tmě svítící nažehlovačkou! Uvnitř duté vlákno, takže ideální večer do postýlky. Náš K si ho každý večer při čtení pohádky poctivě "nabíjí" z lampičky, a když zhasneme, usínají spolu...


 Chcete mít doma stejného? Můžete ho vyhrát v soutěži s CUT blogem, kde najdete také podrobný návod na výrobu takové hračky. Soutěže se můžete zúčastnit na facebookové stránce CUT blogu, jestli se chcete zapojit, klikněte zde: SOUTĚŽ S CUT BLOGEM . Do komentáře tam stačí napsat, na co byste nažehlovací fólie nejraději použili vy. Soutěž běží do sobotní půlnoci, v něděli se losuje výherce, kterému v pondělí pošlu balíček s robotem.

Držím palce, plotrujte a mějte se rádi

Míša

Občas dostanu chuť a náladu na něco nezdravého, ale děsně dobrého. A tak čas od času proložíme jogurty a saláty nějakou domácí pečení... Může to být kachnička pečená s medem a worchestrem, nebo třeba tyhle skvělé koblihy.

Nebojte, příprava je jednodušší, než by se mohlo zdát. Jediné co je potřeba, je dostatek času, protože těsto musí pořádně nakynout.



Bohužel nemám fotky z výroby, protože jsem při asistenci dvou dětí měla i tak co dělat, takže jsme postup tvorby koblížků nafotili později s modelínou

Na těsto budete potřebovat:

400 g hrubé mouky
100 g hladké mouky
80 g moučkového cukru
špetka soli
35 g droždí (nebo sušené droždí na půl kila mouky)
250 g mléka
60 g másla nebo Hery
2 žloutky
3 lžíce rumu

+ džem na naplnění

 Množství koblížků, které vidíte na obrázku, je z poloviční dávky těsta - měli jsme jich 11 o trošku menších, než jsou kupované, a za bytků těsta jsme ještě upekli vánočku na snídani.


Ze všech ingrediencí vypracujeme vláčné těsto. Já nedělám kvásek předem, ale droždí dávám rovnou do těsta. Většinou smíchám nejprve všechny suché suroviny, ve druhé misce všechny tekuté.

TIP: Mléko je dobré trošičku ohřát (droždí pak lépe kyne) a přitom v něm rovnou můžete rozpustit máslo (nebo Heru).

Potom obě misky smíchám dohromady. Kynuté těsto je potřeba dlouho hnětat, dokud nebude lesklé, hladké a poddajné. Nemělo by se lepit ke stranám mísy. Po chvíli zápasení s vařečkou jsem vytáhla starý dobrý mixér s hnětacími nástavci - jsou to ty zakroucené jako spirála - a těsto bylo za chvilku parádní.

TIP:  I když se vám těsto zdá zpočátku hodně lepivé a řídké, zkuste nepřidávat mouku, ale hnětat a hnětat, ono se to poddá. Čím víc mouky přidáte, tím bude těsto po upečení tužší.

Těsto přikryjeme v míse utěrkou a necháme kynout na topení (nebo na teplém místě) 45 minut.

TVARUJEME KOBLIHY


Vykynuté těsto vyklopíme na vál posypaný moukou, rozdělíme ho na dvě stejné poloviny a obě vyválíme na plát necelý centimetr silný. Na jedné půlce si hrnečkem naznačíme kolečka velikosti koblížků. Já použila středně velký dětský hrnek a na poloviční dávku těsta se mi vešlo 11 koleček. Kolečka otiskujeme těsně vedle sebe bez velkých mezer, odkrojky už se do koblih špatně zpracovávají. Do středu koleček dáme lžíci marmelády. (Můžete to vidět na naší ilustrační modelínové fotce :) )


 Takto připravené těsto přiklopíme druhým plátem a tam, kde se nám rýsují kopečky marmelády, vykrojíme hrníčkem kolečka tak, aby se obě poloviny těsta slepily a uprostřed zůstala marmeláda. Takto připravené koblížky necháme ještě 15 minut kynout na topení.


 Ve vyšším hrnci s pokličkou rozehřejeme olej na smažení. Potřebuejme asi 5-7 cm hlubokou vrstvu oleje, aby koblížky pěkně plavaly a nedotýkaly se dna. Olej musí být dobře rozehřátý, klidně víc a pak ztlumit. Vykynuté koblihy vložíme do horkého oleje a ihned přiklopíme pokličkou - to způsobí, že se nafouknou a budou krásně kulaté s typickým světlým proužkem po obvodu. Po chvíli koblížky zkontrolujeme a jsou-li už zlatavé, obrátíme je plochou obracečkou (nikdy nepícháme vidličkou, nebo se vyfouknou) na druhou stranu. Nyní už smažíme bez pokličky. Já jsem smažila na dvakrát nejprve 5 a pak 6 koblížků.


TIP: Pozor, samotné smažení jde velmi rychle - stačí půl minuty až minuta z každé strany! 

 Hotové koblihy položíme na ubrousek, který odsaje přebytečný tuk, a necháme vychladnout. Poté pocukrujeme moučkovým cukrem.


Uvnitř by měly být koblížky krásně nadýchané s rozpuštěnou marmeládou.


CO S ODKROJKY TĚSTA

Těsto, které mi zbylo po vykrojení 11 koblížků už šlo špatně spojovat dohromady. Můžete ho:
a) vytvořit šišky nebo hrudky a usmažit je rovnou tak jak jsou - bez náplně a po vychladnutí rozříznout a naplnit třeba vanilkovým pudinkem
b) já jsem experimentovala a vytvořila ze zbytků vánočku. Nechtěla jsem další smažené mastné sladkosti! Potřebovala jsem 7 stejných dílů, ty jsme vyváleli na stejně dlouhé válečky. Ze 4 proužků jsem upletla první patro vánočky jako copánek a na něj položila druhé patro jako klasický cop ze 3 proužků. Potřela jsem bílkem, který mi zbyl ze základního těsta a pekla jsem v troubě na 180 °C asi 25 minut.

Těsto bylo jiné než klasické vánočkové, ale k nedělní snídani byla domácí vánočka s medem moc dobrá!


Domácí koblihy byly výborné, úplně jiné, než jaké běžně koupíte v obchodě. Ale taky pekelně mastné. Děti snědly každý dvě, já tři a zbytek tatínek. Za čerstva byly hned pryč, takže ani nevím, jak by chutnaly druhý den.

Na dlouho teď máme s mastným pečením vystaráno, ale jednou za čas je to vážně mňamka, vyzkoušejte sami.

Míša


Je to zhruba rok, co má naše rodina o jednoho člena víc... Přišel k nám sám, maličký a ztracený. Byl konec února, sedm hodin večer, venku bylo kolem nuly a pršelo. Otevřela jsem vstupní dveře a málem jsem na něj šlápla. Naštěstí utekl - zapištěla jsem v domění, že je to myš nebo krysa!





Ale to už jsem viděla ty dva malé černé lesklé korálky, jak na mě hledí zpod listu na našem dvoře. Byl maličký a nebál se. Musela mu být zima. Sedla jsem si pomalu do dřepu a natáhla k němu pomalu ruku otevřenou dlaní vzůru. Chvíli se na mě díval a pak přišel blíž a nechal se chytit...


 Jak se tam dostal? Někdo ho vyhodil? Nebo utekl? V naší ulici "Na Kocourkách", kde číhá kočka za každým rohem byl zázrak, že vůbec přežil. Nejsem zvířecí typ, nikdy jsem netoužila mít doma chlupaté přátele, ale copak tam takového drobečka můžu nechat? Venku v zimě, dešti a kočkám na pospas? Kdo by měl to srdce... A od té doby u nás bydlí. Nejprve byl v provizorní plastové bedně a za pár dní, kdy už bylo jasné, že u nás zůstane, jsme mu pořídili klec.


Je to mazel a děti ho mají rádi, hlavně naše maličká. Někdy se zkrátka věci dějí bez našeho přičinění. Určitě to tak mělo být a není náhoda, že tenhle prcek "zaklepal" právě na naše dveře. Ano, mohla jsem ho tam nechat a jít dál... Ale on přišel s posláním. Se zkouškou. Jestli máme oči a srdce otevřené...


Ale aby to nebylo tak dojemné a jak to tak v životě zkrátka bývá - každý dobrý skutek, má být po zásluze potrestán, že? V den, kdy jsem ho našla jsem byla na cestě do Mateřského centra na večerní koordinační schůzku. Sama bez dětí. Skočím do autobusu, s mamkou na telefonu, líčím jí, jak k nám přišel Křeček, ptám se, co s ním mám dělat, co mu mám koupit, když v tom mi klepe na rameno revizor...




 Jistě že jízdenku nemám, protože jsem bez dětí, takže si musím koupit SMS-jízdenku a s telefonem u ucha a Křečkem v hlavě jsem na to zapomněla! Ne, ani tahle dojemná historka pána neobměkčila, takže nás náš nový miláček stál 800,- Kč. Life is life...


Jaké mazlíčky máte doma vy? Máte kočičky a pejsky z útulků? Nebo zachraňujete uletělé papoušky? No upřímně - kdyby se nám po dvoře plazil had, tak bych si ho asi doma nenechala!

Míša


Když se vaše dítko rozhodne, že chce jít na školkový maškarní karneval za potápěče... Naštěstí existuje Pinterest a tam spousta inspirace. A tak zjistíte, že potápěč není zas tak nereálný.





 
Doma jsem našla dvě velké pet-lahve a instalatérský "husí krk" - jestli máte někdo lepší nápad na dýchací trubičku sem s ním. A pak už jen to všechno dát nějak dohromady.


Největší problém byl s nabarvením petlahví. Rozhodla jsem se nalít dovnitř trochu balakrylu, zatřepat a doufat, že na plastu zaschne... Určitě by bylo efektivnější použít barevné lahve od minerálek, jsou i z pevnějšího plastu.


Bohužel pořád ještě to uvnitř nezaschlo úplně, barva po plastu stéká podle toho, jak "dýchací bomby" leží nebo stojí.


Popruhy jsem upletla na pletacím strojku. Ale můžete použít stuhy, nebo pruh pevnější látky, ustřihnout starou kabelu, určitě doma něco najdete.


A přilepila lepidlem a izolepou na kartonovou destičku.


Lahve jsme slepili žlutou lepenkou v několika pruzích a přilepili oboustrannou lepicí páskou a lepidlem na plasty k destičce.


Nakonec jsem přilepila na jednu petlahev "husí krk" a doplnili jsme několik nezbytných maličkostí - potapěčské brýle, baterku a lahvičku s pitím na karabinku k pasu a na nohy tatínkovy neoprenové ponožky do písku.


Kartonovou destičku jsme ještě dodatečně natřeli tmavě modrou temperkou, aby tolik nesvítila a splynula s modrým trikem.

 Hotovo!!! A šup na Pinterest pro další inspiraci.




Podělte se o vaše DIY karnevalové kostýmy na našem Facebooku.

Míša


Jak vypadá jaro podle vašich dětí? Když jsem se ptala doma já, tak prý ptáčci, květinky a hodně prší... Tak jsme tyto motivy použili na okenní výzdobu.

Zkrátka jaro už držíme pevně v rukách a nepustíme ho ani za nic. Voláme do světa: "Zimo, stačilo, užili jsme si, ale vrať se zase za rok!"



Už jsem vám psala o tom, jak jsem se zamilovala do řezacího plotru, na tuhle výzdobu jsem ho použila taky, ale zvládnete to doma i s nůžkama a trochou trpělivosti. Vyřezala jsem si z barevných papírů kapičky a motýlky.


Tvary se dají použít jen tak na hraní, tvoření obrázků, lepení s dětmi...


 My jsme ale chtěli do okna pověsit jarní mrak, ze kterého bude pršet duha... K si sám nakreslil na bílou čtvrtku mrak a vystřihl ho. Nastříhal několik provázků (asi 15 - 20 cm dlouhých) a přilepil je izolepou rovnoměrně na jednu stranu mraku.


 Na šňůrky potom přilepoval barevné kapičky - výborná aktivita na koordinaci rukou, tak jestli máte doma předškoláka nebo prvňáčka, určitě je nechte tvořit samostatně. S vaší velikou psychickou podporou!


Na horní část mráčku K nalepil očko z provázku, protože máme na okně háček na pověšení. Jinak se dá duhový mrak přilepit izolepou přímo na okno.


A motýlci lítají okolo.


 Zbylá okna jsem vyzdobili s maličkou D barevnými ptáčky. Ty jsem stříhala ručně a D zatím sama vystřihla hnědé větvičky (celý papír A4 asi na 7 dlouhých proužků) a zelené listy (sama si nakreslila tvary a pak střihala) - jsou střapaté a nerovné, tak jak to v přírodě bývá, takže vlastně krásnější, než kdybych je stříhala já! Větvičky jsme nalepili tak, aby zdánlivě vyrůstaly z rámů oken, každou jsme ozdobili lístečkem a posadili na ni barevné ptáčky.


Siluety ptáčků můžete stáhnout z internetu, já jsem použila tyhle:


Tvoření a jaru zdar, o víkendu má být krásně, hurááá!


Míša


Dnešním dnem prohlašuji jaro u nás za zahájené! I kdyby se zima na chvíli vrátila, jsme nabití novou energií!
Přestože bydlíme 15 minut tramvají od centra Prahy, máme kousek od domu park, kde se můžete cítit jako v divočině. Děti lezly po stromech, hráli jsme společně na schovávanou a na honěnou, děti stopovaly potůček a šťouraly v něm klackama... Nic víc nepotřebují - jen kus přírody!


... před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát...


... je poctivě schovaná...


...vyhlásili jsme soutěž o největší zajímavost, kterou v praku najdeme...  Uhádnete, co vyhrálo?


...letět až do oblak... 


...jako schody do nebe...


Našli jsme naklíčený žalud a doma si ho zasadili do země...


Potůček a roští... o zábavu postaráno!


Jděte s dětmi ven a mějte oči otevřené... Dřív jsem měla tendenci jim všechno vysvětlovat, ukazovat, poučovat je... Už to (tolik :) ) nedělám. Naopak pozoruju já je a učím se od nich bezprostřednosti a síle okamžiku. Vím už, že nepotřebují v předškolním věku znát názvy stromů, ani pojmenovávat přírodní zákony... Učí se sami každým pohybem a pádem, každým pohledem a dotykem. Učí se rovnováze, důvěře v sebe sama, příčinám a následkům... učí se životu...

Jděte ven a buďte s nimi

Míša