Naše letošní první veřejná akce byla s DIY projekty na Zelený čtvrtek. Pršelo a bylo chladno, přesto jste přišli, vyráběli s námi a společně jsme přispěli na dobrou věc. Se Spolu dětem splníme přání jednoho děťátka z dětského domova. Celkem posíláme 1731 Kč a za to patří veliký dík hlavně vám všem, kdo jste dorazili! A někteří opravdu z daleka... Areál Gutovka je za hezkého počasí úžasný k dětskému dovádění - vodní hřiště, lezecká stěna, velké dětské hřiště, lanový park, skatepark, pro dospěláky pak třeba beachvolejbalové kurty. Nic z toho jsme bohužel nevyzkoušeli, protože jsme byli zalezlí pod střechou, ale určitě sem s dětmi ještě vyrazíme.

A co se vyrábělo? 

Téma bylo jasné - Velikonoce. Takže jsme tvořili především kraslice na všechny možné způsoby.


Velký úspěch měla ubrousková metoda a motýlkové motivy.


Na vajíčka se také malovalo nebo se obalovala v písku.



 U druhého stolečku se převážně pískovalo na šablonky. Děti to moc bavilo! Za úžasné sady s velikonočními motivy děkujeme české firmě Radost v písku a moc doporučujeme.







Zahradnictví Líbeznice věnovalo na akci veliké skleněné květináče, které jste si mohli pomalovat barvami na sklo, nebo polepit ubrouskovou technikou.


Komu byla zima, hrál florbal (kluci) nebo tančil (holky).


Vydražili jsme také knížku mapy, kterou nám darovala naše milá a vám jistě dobře známá Gábi. I tyhle penízky jsme darovali Spolu dětem.


Každý, kdo přišel, si odnesl nejen své výrobky, ale také děrečky od Feedo.cz a Coolnicka.cz - i jim moc děkujeme za podporu.

Naše další akce už se chystá!

Byla jsem pozvaná, abych vedla tvůrčí dílničku na mezinárodním festivalu irské kultury v Praze. Koná se 5. a 6. května v Divadle v Celetné a najdete ji na webu a facebooku pod názvem Irský máj. Rozhodně se na program podívejte, protože kromě naší sobotní dopolední dílničky se tam bude dít spousta dalších zajímavostí - tanec, hudba, divadlo, to vše pro děti i dospělé během úžasných dvou dní!


Festival bude zahájen v pátek večer taneční přehlídkou "Pod jednou střechou VII", tentokrát je pro tanečníky inspirací život a dílo Oscara Wildea. V sobotu večer pak bude mít premiéru novinka letošního ročníku - Večer taneční improvizace. Můžete se těšit na taneční představení, které se bude tvořit přímo na jevišti před vašima očima! Tak pokud vás láká Irsko, jeho tradice, rozháranost a divokost, přijďte se podívat.  

Sobotní dopoledne bude určeno všem dětem a jejich rodičům. Těšit se můžete na divadelní představení, bojovku a naši tvořivou dílnu - to vše za jedno vstupné 150,- Kč na dítě. A co budeme vyrábět? Budeme barvit, vyrábět, lepit, navlékat, malovat a vybarvovat, zkrátka na co budete mít chuť. Připravili jsme pro vás irské skřítky Leprikony, kterým doma vypěstujete zelené vlásky, zelené korálky, foto-rekvizity i hrnec zlata...


My jsme trénovali s barevným papírem, ale správný irský skřítek bude samozřejmě zelený. A vlásky (asi čtyři) už nám rostou, brzy vyfotím!

Tak se na vás budeme těšit 6. května dopoledne v Divadle v Celetné!

Míša

Všimli jste si, že za posledních pár let - alespoň co jsou na světě naše děti - byla o Velikonocích vždycky zima nebo pršelo? Přestože jsou jednou v březnu a jindy na konci dubna, pokaždé máme fotky v zimních bundách, nebo nepromokavých overalech. Podobně tomu bylo i letos, ale i tak jsme svátky strávili tradičně venku na chalupě.




Snídaně v přírodě se musí využít a otestovat nové chutě - tentokrát popenec na radu ze stránek jdeteven.cz. Chutná trochu jako máta a samotný je lehce hořký, ale na chleba s lučinou super.


Kdyby se tak ze všech těch kvítečků chtěly urodit třešně...


Houpačka v akci. Starý overball obháčkovaný sisálovým provázkem a zavěšený na stromě slaví úspěch už druhým rokem.


A retro kočárek po mamince (mně) byl letos v akci poprvé.


Stihli jsme také zasít semínka k letošnímu týpí. Jestli vzejdou bude letos krásně barevné po lichořeřišnici a černooké Zuzaně.


Pomlázky se u nás nikdy nekupují... Rostou na stromech.


Skoro hotové...


A každý si plete tu svojí vlastníma rukama, i kdyby to měl být jen jeden proutek s pentličkou. K už zvládá klasický copánek ze tří proutků.


V neděli odpoledne barvíme vajíčka. Letos jsme zkoušeli voskované. Nejprve jsme kapali horký vosk rovnou ze svíčky a potom jsme také svíčkou malovali.


Ovoskovaná vajíčka putovala do barvy a vosk jsme po zaschnutí oškrábali. Kouzlo jak má být!


Koleda byla letos parádně vybarvená a kropenatá.


Trénink v neděli odpoledne - na ostro to bylo ráno v pyžamu, z toho fotku nemám :)


 Na Velikonoční pondělí ráno děti tradičně hledají po zahradě drobnosti, které jim schoval velikonoční zajíček.



Jaké Velikonoce jste měli letos vy? A jaké tradice držíte? Podělte se s námi třeba na Facebooku.

Hezké jaro

Míša


V loni na jaře napadlo Ivu (DIY projekty), že bychom mohly společně uspořádat výtvarně-hrací akci, na které by se vybralo dobrovolné vstupné, a to by pak pomohlo splnit sen jednoho vybraného dítěte za dětského domova (ve spolupráci s neziskovou organizací Spolu dětem). Myslím, že se to povedlo (můžete si o tom přečíst zde), a proto děláme letos repete! Takže čtěte a nakonci článku se dozvíte, kdy a kam můžete za námi přijít.

Velikonoce nejsou jen o "mrskačce"

Zítra začíná velikonoční týden, který přesně za týden vyvrcholí Velikonoční nedělí a pondělními oslavami. Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek (větší než Vánoce!), kdy Ježíš prokázal svůj božský původ, vstal z mrtvých a vstoupil za svým otcem na nebesa. A přesto, že nejsme věřící rodina, považuji za důležité, abychom se my i naše děti seznamovali i s touto tradicí. Protože Velikonoce nejsou jen o koledování a barvení vajíček.

 

Velikonoční týden den za dnem


MODRÉ PONDĚLÍ A ŠEDIVÉ ÚTERÝ - můžete začít s jarním úklidem a pečením mazanců a jidášů

ŠKAREDÁ STŘEDA (TAKÉ SAZOMETNÁ) - vrcholí přípravy, uklízí se celý dům. Nepleťte si s popeleční středou, která byla přibližně před 5 týdny a zahajovala 40 denní velikonoční půst.

ZELENÝ ČTVRTEK - v tento den se odehrála Ježíšova poslední večeře s apoštoly, kterou známe ze slavného obrazu. Byl zrazen a prozrazen Jidášem za 30 stříbrných a večer zatčen a souzen Pilátem Ponským. Trest smrti ukřižováním měl proběhnout následující den.


Tradice: Na zelený čtvrtek dělejte všechno na zeleno - oblečte se do zelené, jezte zelenou (netěhotní klidně i pijte zelenou), koupejte se v zelené, hrajte si se zelenou, zkrátka, co je vám libo. Můžete také zasít bylinky, protože vše zelené zaseté na Zelený čtvrtek bude dobře prospívat. Upečte si jidáše, tradiční sladké uzly z kynutého těsta. Navečer odlétají všechny zvony do Říma - znovu se rozezní až v sobotu večer a do té doby je nahrazují zvuky řehtaček.

VELKÝ PÁTEK - den, kdy byl Ježíš Kristus ukřižován a pohřben. Zvony mlčí, drží se přísný půst na znamení smutku.

Tradice: V pátek bychom měli být klidní a rozjímat. Neperte prádlo - máčeli byste ho v Ježíšově krvi. Nehádejte se. Báje ale také praví, že v tento den se otevírá Země a vydává své poklady. Tak co třeba nějaká hledačka pokladů s dětmi?

BÍLÁ SOBOTA - den smutku, večer po setmění se zvony opět rozeznívají a začínají slavnosti Kristova vzkříšení

Tradice: V sobotu si vyhraďte čas na pletení pomlázek a barvení vajíček. Končí také tradiční 40denní půst, takže navařte a napečte velikonoční dobroty. Jo a jestli jste citliví na pihy v obličeji, vstaňte v sobotu před východem slunce a omyjte se ranní rosou - pihy letos zaručeně nevyskáčou!


BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ - ze soboty na neděli, o VELKÉ NOCI - za svítání se stal zázrak a Ježíš Kristus vstal z mrtvých

Tradice: Peče se velikonoční beránek, jděte ven do přírody, dejte si do vázy jarní kvítí, slavte a veselte se.

VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ - z křesťanského hlediska vyvrcholily velikonoční svátky už v neděli, v pondělí pokračují oslavy a lidové tradice.


Tradice: Chlapci chodí s pomlázkami a koledují u děvčat barevná vajíčka a sladké i slané dobroty. Každá dívka by měla po koledě přivázat chlapci na pomlázku berevnou pentličku - podle počtu a barev pentlí na pomlázce se pozná ten nejlepší koledník. Pozor ale na dívky s nachystaným kbelíkem studené vody. Tradicí je také velikonoční zajíček, který schovává dětem po zahradě v trávě drobné pamlsky. Po celý den se slaví a hoduje.

A jestli bude v pondělí hezky, pozvěte chlapce na vodní vaječnou bitvu.


Inspirace na velikonoční tvoření

Protože jsme se minulý týden přestěhovali, na velikonoční tvoření letos nebylo moc času. Následující fotky jsou z let minulých a možná během týdne přibydou ještě nějaké aktuální, sledujte náš Facebook a Instagram, kde můžete nahlédnout pod pokličku našeho každodenního života.

Až budete péct, schovejte skořápy a použijte je na velikonoční koláž. Nechte děti, aby je samy rozbily na malé kousky, nalepily na papír (třeba do obrysů vajíček) a nabarvily.


Krásná a oblíbená jsou velikonoční bramborová razítka. Stačí vybrat oválnou bramboru, rozkrojit ji na polovic a máte krásný tvar vajíčka. Zářezy je ozdobte podle vlastní fantazie a můžete tisknout.


I s nejmenšími dětmi se dá dělat velikonoční výzdoba, nebo třeba přáníčka pro babičky. Děti nechte libovolnou technikou namalovat, nalepit, popatlat papír a potom ho vlepte do bílé čtvrtky, ze které jste předem vystříhli tvar vejce. Nebo třeba motýla.


Tohle jsme dělali vloni a děti to moc bavilo. Obří velikonoční vejce vzniklo z kuchyňských ubrousků, které jsme nalepili ředěným bílým lepidlem v několika vrstvách na nafouknutý balónek. Po zaschnutí a vytvrdnutí stačí balónek propíchnout a vejce opatrně nabarvit. 


 Jestli se bojíte dělat s dětmi kraslice z vyfouknutých vajec, použijte s klidem vejce polystyrenová. Dají se napíchnout na špejli a potom použít jako zápich do květináče.


Velikonoční kohoutek z papírové roličky - ocásek má z několika barevných obkreslených dětských ručiček.


Výtvarkou pomáháme dětem - přidejte se k nám!

Jestli rádi tvoříte a na Zelený čtvrtek dopoledne budete v Praze, rádi vás uvidíme a můžeme si něco pěkného vyrobit společně! Akce je pokračováním loňského tvořivého pikniku a výtěžek z ní (drobné poplatky za výrobky) bude opět věnovaný na pomoc dětem z dětského domova ve spolupráci s organizací Spolu dětem. Těšit se můžete nejen na vyrábění, ale také hraní a drobné dárečky od našich milých sponzorů.


Co s sebou: 
  •  Teplé oblečení (když vidím tu předpověď...) 
  •  Piknikovou nebo jinou deku (pokud nemáte, podělíme se a možná budou i stolečky)
  •  Zvoneček nebo řehtačku (společně naposledy zazvoníme, než odletí všechny zvonky do Říma)                    
  •  Dobrou náladu
  •  A klidně si vezměte něco zelenýho na sebe, uděláme si prima fotku na památku!

Těšíme se na vás a krásný velikonoční týden

Míša

Dnešek byl další z našich významných dní s velkým D. Byli jsme u zápisu do školy. Předem bych asi měla říct, že jsem synovi navrhovala domácí vzdělávání, ale vybral si školu. Chce být v kolektivu, chce kamarády, asi chce i jinou autoritu, což naprosto chápu a respektuju. Ale tak trochu se bojím toho, že si zatím neumí představit situaci, která ho čeká...



Ztráta svobody - daň, kterou platíme za vzdělání

Domácí vzdělávání jsem chtěla ze dvou velkých důvodu - jsou to mé subjektivní pocity, vnitřní intuice, nemusíte s nimi souhlasit a máte na to plné právo.

Za prvé - Přijde mi škoda, že takhle malé děti sedí půl dne v lavici ve třídě, místo toho, aby běhaly venku a poznávaly svět na vlastní kůži.
Za druhé - Sedí jich tam v každé třídě zhruba pětadvacet. Pětadvacet různých dětí s vlastními zájmy a zálibami, které je potřeba (mimo jiné i kázeňsky) zvládnout. A jak se toho docílí? Unifikací! Všichni se během prvního roku musí dostat na přibližně stejnou úroveň vědomostí a dovedností.

A když si pak dám jedna a dvě dohromady, vychází mi zkrátka rovnice, která se mi moc nelíbí... Mám dojem, že učivo a nové dovednosti, které ve škole zaberou celé dopoledne (protože každý má své tempo a výchozí schopnosti), bychom doma zvládli za hodinu, zábavnou formou, s individuálním přístupem.
Tak doufám, že se pletu a nadšení ze školy ho neomrzí po prvních měsících.

 

Jedna správná odpověď - nevíš?

Ale po dnešku se k mým dvěma důvodům přidalo ještě něco, co mě tížilo snad ještě víc a co jsem měla potřebu řešit ještě večer před spaním. Jeden z úkolů v přijímacím pohovoru (!!!) byl najít v řádku obrázek, který tam nepatří. Klasika. Probíhalo to asi takhle:

Paní učitelka: "Podívej se na první řádek a řekni mi, co tam nepatří."
K.: ukazuje prstem na zahradnické kolečko, zbytek byly hudební nástroje
Paní učitelka: "Hm a co to je?"
K: "Kolečko."
Paní učitelka: "A ostatní jsou?"
K: "Hudební nástroje."
Paní učitelka je spokojená.

Paní učitelka: "A teď druhý řádek. Ten je trochu těžší. Co tam nepatří?)
K.: dívá se na řádek, kde jsou maliny, jahody, mrkev, hroznové víno, třešně
Paní učitelka po třech vteřinách ticha (= přemýšlení): "Napovím ti, je to zelenina."
K.: ukazuje prstem na mrkev
Paní učitelka: "A co to je?"
K.: "Mrkev."
Paní učitelka je spokojená.

Paní učitelka: "A teď se podívej na úplně poslední řádek. Ten je hodně těžkej, jsou to všechno tvary. Co bys řekl, že tam nepatří?"
K.: dívá se mlčky na řádek, kde je černý čtverec, prázdný rovnostranný trojúhelník, černý obdélník vodorovně, prázdný kosočtverec, černé kolečko a prázdný obdélník svisle. Já i muž se díváme s ním a hledáme, co by tam nemuselo patřit... Napadá mě několik variant, ale to už opět zasahuje paní učitelka.
Paní učitelka po pěti vteřinách ticha: "Já ti napovím, nepatří to tam, protože to nemá hrany."
K.: ukazuje na černé kolečko
Paní učitelka: "A co to je?"
K.: "Kolečko."
Paní učitelka je spokojená...

To, co mě tížilo, byl pocit, jako by se vrátil čas a jako bych já sama stála před tabulí o nějakých 20 let mladší... Ten tlak. Rychle najít tu jedinou správnou odpověď. Přemýšlíte. Ale není čas, oni vám napoví. Oni vám dokonce poradí svoji pravdu. A když ji zopakujete, jste pochváleni. Vlastní rozum netřeba - stačí se nechat vést a ve správnou chvíli říct nahlas jednu jedinou "správnou" odpověď...


Večer jsme mluvili o úloze doma. Nechtěla jsem to tak nechat.

Já: "Ty tvary byly pěkně těžký, co?"
K.: "Hm."
Já: "A co sis ty myslel, že tam nepatří?"
K.: "Já jsem si myslel ten obdélník stojatej."
Já: "Jo? A proč?"
K: "On měl jedinej takový dlouhý strany."
Já: "No vidíš! A víš, co já jsem si myslela? Ten kosočtverec, protože jedinej stál na špičce."
K je spokojenej. Pevně mě objímá.

A proto jsem měla potřebu mluvit s ním o pravdě. A o tom, že nikdy neexistuje jen jedna jediná. O tom, že JE důležité o věcech přemýšlet. A hledat vlastní řešení. Že je důležité umět si svou pravdu zdůvodnit a obhájit. Nebát se. Ale také respektovat pravdu jinou. A umět uznat porážku, když jsou argumenty druhé strany silnější. To by měla škola dítěti dát. Ne pocit absolutní autority, která všechno ví a ráda napoví...

Protože když vám okolí dává pocit, že váš názor je špatně (a ani nedostanete možnost ho vyslovit!), někde se děje zásadní chyba...


Míša



Tak co? Jdete do toho letos s námi? Stačí kousek vlastního pozemku (ideálně zatravněného), několik dlouhých rovných klacků, semínka něčeho pnoucího a chuť do práce!

 V loni jsme stavěli dětské fazolové týpí poprvé a několik z vás to zkoušelo s námi. Do letoška jsme se poučili z chyb a celé kolečko jsme nejprve zryli - věřím, že to urychlí růst rostlinek. Změníme také semínka - minulý rok jsme použili velké okrasné fazole, které byly moc těžké a stavbu nám ke konci léta polámaly. Na konstrukci používáme bambusové tyčky, které nám rostou na zahradě. Takže k pnutí potřebujeme rostlinku s menšími listy - letos asi zvolíme popínavý hrachor.

CELÝ POSTUP VÝROBY ZAHRADNÍHO TÝPÍ NAJDETE ZDE


O uplynulém víkendu jsme založili konstrukci - každý přidal ruku k dílu.


Nechali jsme otvor pro vstup.


A pravidelně jsme rozmístili bambusové tyče. Můžete použít dlouhé proutí, rovné větve... zkrátka co najdete... My máme tyhle tenké v rozestupu cca 30 cm od sebe.


A pak už stačí jen vztyčit, zapíchnout do země a nahoře (pokud možno uprostřed kruhu) svázat.


Semínka dáme i letos (stejně jako vloni) přímo do země, nebudeme předem nakličovat. Ale pokud chcete růst urychlit, můžete si doma sazeničky fazolek předpěstovat na vatě.

A ještě několik fotek z loňského pokusu - mezery mezi jednotlivými tyčkami konstrukce jsem nakonec propletla provázkem a po něm vedla fazolové výhonky.


Takhle vypadal stan na začátku léta


A takhle zhruba uprostřed prázdnin.


Týpí vydrželo až do září, kdy krásně zežloutlo a sklízeli jsme velké fazolové lusky.


Dorotka je sama všechny vyloupala a ještě dlouho do podzimu nám je servírovala upravené na různé způsoby v dětské kuchyňce.


 Jestli hledáte zajímavý venkovní projekt s dětmi, tohle doporučuju všema deseti! Už se těším na letošní posezeníčko ve stínu týpí.

Míša